Jarní prázdniny jsme odstartovali netradičně - florbalem ve Vikýřovicích. Díky uvolněnému místu jsme se mohli zúčastnit turnaje, který přišel vhod, protože herní pauza se už začínala protahovat. V prvních dvou zápasech se hráči a hráčky teprve rozkoukávali, ale mohli jsme se opřít o výborného brankáře a velmi pevnou obranu, která zůstala neprůstřelná. Tým působil soustředěně a všichni se s chutí vrhli do dalších zápasů. Tam už nás čekali silnější soupeři a bylo jasné, že budeme muset zabrat naplno. Všichni makali na sto deset procent, nechali na hřišti všechno, ale v těsných bitvách nakonec dvakrát o chloupek prohráli. K vítězství chyběl jen kousek - bojovnost ale rozhodně ne.

Druhou část jarních prázdnin jsme zakončili 16. března turnajem v Jeseníku. Šlo o náhradní termín za odložený lednový turnaj, který se podařilo domluvit doslova na poslední chvíli. Kvůli probíhajícím prázdninám jsme vyrazili v méně početnější sestavě, ale chuť do hry a touha po vítězství rozhodně nechyběly. Hned na úvod nás čekal domácí tým, se kterým jsme se letos ještě neutkali. Zápas se nesl v pomalejším tempu, oba týmy hrály velmi zodpovědně směrem dozadu a moc šancí k vidění nebylo. Nakonec jsme byli šťastnější my a připsali si výhru o jedinou branku. Ve druhém utkání proti Hranicím se tempo zvedlo a každá chyba byla tvrdě potrestána. Hra se přelévala ze strany na stranu a o dramatické momenty nebyla nouze. V závěru se nám podařilo srovnat a vybojovat cennou remízu. Zbylé dva zápasy jsme věnovali především zlepšování kombinace a práci v nebezpečných prostorech hřiště. Ne všechno se dařilo na sto procent, ale hráči sbírali cenné zkušenosti a ukázali snahu učit se nové věci - což je pro nás důležité. Turnaj jsme zakončili pozitivně, bez jediné porážky, se třemi výhrami a jednou remízou. A hlavně s dobrou náladou a chutí do další práce.

Třetí víkend v řadě, třetí turnaj, tentokrát na domácí půdě. Poslední domácí představení sezóny si chtěl každý užít naplno a ukázat, co v něm je. Turnaj jsme odstartovali proti známému soupeři z Lutína, se kterým jsme už několikrát na hřišti potkali. Tentokrát to ale nebyl úplně náš zápas, Lutín hrál jinak než dřív, my se nemohli dostat do tempa a když dáte jen jeden gól, výhra není nikdy jistá. Výsledkem byla remíza, se kterou jsme se museli spokojit. Pak přišla premiéra proti Litovli, soupeři z nedalekého okolí, o kterém jsme slyšeli, že mládež florbalově posunul. Naše hra ale byla soustředěná, hráči plnili domluvené cíle a postupně jsme si došli pro první domácí vítězství. Třetí duel přinesl klasický napínavý souboj s Hranicemi - s tímto týmem bývají výsledky vždy vyrovnané. Vlítli jsme na soupeře aktivně, snažili se být přesní a rychlí, ale bohužel jsme soupeři nabídli několik laciných chyb, které nekompromisně potrestal. Po dramatickém průběhu jsme padli těsně 2:3, ale fanoušci si utkání užili, šancí i gólových momentů bylo dost. Na závěr nás čekal Prostějov, papírově těžký soupeř. Ale začátek zápasu tomu vůbec neodpovídal. Vytvořili jsme si rychlý náskok a zdálo se, že máme zápas pod kontrolou. Jenže florbal se hraje až do konce a Prostějov ukázal, že se nevzdává. Nakonec jsme výhru uhájili, ale bylo to drama až do poslední vteřiny.

Poslední ligové zastavení nás 5. dubna zavedlo do Prostějova, kde jsme se vlivem několika změn v rozpisu utkali hned se třemi domácími týmy. Na úvod jsme si poradili s rezervou SK K2 a vstoupili do turnaje vítězně. V druhém zápase nás však čekalo jejich „áčko“, které nám mělo co vracet, v Mohelnici jsme je totiž před dvěma týdny dokázali porazit. Soupeř byl tentokrát dobře připravený a navíc nás zasáhl nepříjemný moment, zranění Matyho Glocara, kterému tímto přejeme rychlé uzdravení. Utkání jsme prohráli 0:5, ale výsledek jsme hodili za hlavu a během pauzy poslali Matymu vzkaz plný podpory. Ve třetím utkání nás čekal tým Playmakers Prostějov a tam jsme si dokázali zvednout náladu. Výhra bez inkasovaného gólu byla příjemnou odměnou za soustředěný výkon. Pak přišel čas na poslední ligový zápas sezóny. A ten jsme si chtěli užít naplno - trochu jinak. V šatně padlo rozhodnutí, že si brankáři tentokrát zahrají v poli a do brány nastoupí jeden z hráčů. Zájem o gólmanské rukavice byl obrovský, ale místo bylo jen jedno. Nakonec jsme sice brankářskou kvalitu trochu postrádali a prohráli o jedinou branku, ale atmosféra byla skvělá a sezónu jsme zakončili s úsměvem.

Hodnocení trenéra: Za posledních 5 týdnů jsme odehráli víc zápasů než někdo za celou sezónu ve Fifě. Vydali jsme se na turné po kraji, někdy s plnou sestavou, jindy sotva v devíti. Góly padaly, občas i nám, ale hlavně jsme se smáli, běhali, zlepšovali a sbírali zkušenosti do dalších let. Bylo to náročné jak pro hráče, tak jejich rodiče i pro mě. Za svou kariéru jsem s jedním týmem neodehrál tolik zápasů v tak krátkém období. Byla to jízda a i když jsem toho měl občas plné kecky, s odstupem to hodnotím pozitivně. Je jen škoda, že se florbal hraje průměrně jednou za měsíc. Děkujeme všem, kdo fandili, vozili, hladili nervy a mazali holeně. Tahle sezóna byla jedna velká jízda a my se už teď těšíme na další rok!

Závěrem: Mladší žáky čekají ještě neligové turnaje. První zastávka nás čeká v Náchodě, kde se 17. května utkáme o Pohár zámeckého medvěda, a další víkend od 23. 5. se vypravíme do Ostravy na Ostravské hry, kde změříme síly s týmy z celé republiky.