Dvacátého března nás čekaly domácí zápasy s B týmy Olomouce a Uničova v nástavbě přeboru starších žáků. Tým složený převážně z mladších žáků se před domácími fanoušky popral s grácií a bojoval statečně.
V neděli 28. listopadu jsme se vypravili k jedinému zápasu do Olomouce. Venku spousta sněhu, ale místo sněhových radovánek nás čekal domácí tým a předpovídal se velmi aktivní a vyrovnaný zápas.
FBS Olomouc 3:7 (0:3; 1:1; 2:3)
Ještě před samotným zápasem proti Olomouci se čtveřice našich hráčů, i s brankářem, přijela rozběhat do Senice na Hané a pomoci rezervnímu týmu v utkání proti Litovli. Zápas přeboru starších žáků se klukům úplně nepovedl a nasazení, či různé nezmary, si chlapci přivezli sebou do Olomouce. Začátek zápasu proti Olomouci byl v rychlém tempu, hned v úvodu jsme se vydali do útoku, ale první pokus nám zmařil brankář domácích. Ani dvouminutová početní výhoda nám nepomohla, dokonce jsme mohli nejednou inkasovat, ale náš golman Ondra Němeček byl zatím proti. Do páté minuty nás držel a hasil chyby po našich rozehrávkách v obraně, ovšem na střelu Vánského byl krátký. Do konce třetiny jsme inkasovali ještě dvakrát a do pauzy po třetině jsme šli s odevzdaným elánem a skorem na tabuli 0:3.
V pauze jsme si řekli, že nechceme stát a jen se dívat, jak olomoučtí běhají a válcují nás ve všech směrech. Chtěli jsme být v soubojích rychlejší a nebezpečnější při hře do útoku. Hned v úvodu minuty se nám podařilo dát první branku utkání a snaha o kontaktní gól byla najednou větší. Bohužel v závěru třetiny se podařilo soupeři překonat Ondru Němečka počtvrté a kurz na to, že zvládneme v tomto zápase bodovat, najednou mnohonásobně narostl.
Do třetí třetiny jsme chtěli zrychlit, být více aktivní a s výsledkem ještě něco udělat. Jelikož se nehrál druhý zápas se Šumperkem, tak jsme věděli, že není potřeba síly nějak šetřit a můžeme jít na krev. Hned v úvodu třetiny se obráncům míček změnil v horký brambor. Toho soupeř pressingem využil a dokázal svoje vedení navýšit. Šest minut před koncem už Olomouc zvýšila svůj náskok na 1:7 a věděli jsme, že už je na cokoliv pozdě. Při standardní situaci před bránou nahrál Adam Miketa na stranu Tadeáši Mikuličkovi, před ním obranná zeď spadla na zem a on měl už lehkou práci a svojí přesnou střelou upravil výsledek na 2:7. Těsně před koncem se objevil v brejku Kryštof Kuba a nekompromisně svůj nájezd proměnil. Zbylých 6 vteřin se už nic závratného neudálo a zazněla závěrečná siréna zápasu.
Bohužel občas přijdou takové zápasy, kdy se prostě nedaří. Teď je důležité se oklepat a do dalších utkání jít s čistou hlavou. V zápasech se projevuje nasazení z tréninků a celková práce kluků i mimo mantinely a tréninkový čas. Když si někteří budou myslet, že nemusí dělat nic navíc nebo odevzdávat stoprocentní výkon v každém momentu, budou se taková utkání možná ještě opakovat.