Do Prahy se vypravil kombinovaný tým složený z juniorů, dorostenců a starších žáků, který se odvážně přihlásil do nejstarší kategorie U18. Naším hlavním cílem bylo využít letní turnaj k tomu, abychom odehráli zápasy, ke kterým během sezóny běžně nemáme příležitost, a zároveň získali nové cenné zkušenosti.

Ve středu 10. července jsme se v ranních hodinách vlakem vydali směr Praha Libeň. Po příjezdu jsme si dali oběd, proběhla akreditace a následně jsme se přesunuli do haly VŠE Třebešín, kde nás čekal první soupeř – slovenský tým Žatva 90 Dolný Kubín. Ještě před zápasem jsme od nich dostali symbolický dar v podobě modrých ponožek se slovenskou hymnou, ale na hřišti jsme převzali iniciativu my. První poločas jsme měli plně pod kontrolou a vedli jsme 2:0. Když soupeř ve druhé půli snížil na rozdíl jediné branky, závěr zápasu se proměnil v napínavý boj o tři body z úvodního duelu. Nakonec naše výhra 2:1 znamenala skvělý a vítězný start do turnaje.

Večer na stejné hale nás od 18:00 čekal zápas proti PSN Tatran Střešovice. Už před utkáním jsme zjistili, že jejich "A" tým hraje v jiné skupině, což mohlo přispět k naší mírné euforii. První poločas jsme prohráli 0:2, ale ve druhé polovině se událo něco nečekaného. Během deseti minut jsme otočili skóre na 6:2. I když soupeř v závěru snížil na 6:3, my jsme si odnesli další cennou výhru.

Po zápase jsme si vychutnali večeři a připravovali se na další den, kdy nás před obědem čekal zápas proti lotyšské Bausce. Už před utkáním jsme věděli, že jsme vyhráli skupinu a postupujeme z prvního místa. Bylo to pro nás nečekané, ale i tak jsme chtěli skončit s plným počtem devíti bodů. Úvod zápasu přinesl divokou přestřelku, která po necelých 28 minutách skončila stavem 6:6. V posledních vteřinách jsme zkusili hru v šesti a štěstí nám přálo – 3 sekundy před koncem Kryštof Kuba zajistil výhru 7:6. I am José Mourinho

Čekání na večerního soupeře jsme si zpříjemnili obědem a následně zregenerovali na koupališti Petynka. Večer jsme se vrátili do haly Třebešín, kde nás čekal MVIL Ostrava, který si v předkole poradil s Eisbären Juniors/Berlin Rockets. Do zápasu jsme vstoupili s respektem, ale ukázalo se, že nebyl potřeba. Soupeř neprojevoval žádné úsilí o vítězství a cesta do osmifinále turnaje pro nás byla hladká. Finální skóre utkání se zastavilo na 8:1 v náš prospěch. Ostrava se tak musela spokojit s postupem do play off B.

V pátek 12. července nás čekal elitní soupeř, Tatran Střešovice. Od prvních minut jsme se na hřišti opatrně rozehrávali, ale kvalita a věkový rozdíl soupeře byly zřejmé. Když v polovině zápasu svítil stav 1:3, ukázalo se, že i proti tak silnému týmu nemusíme házet flintu do žita. I když většinu zápasu jsme strávili v obranném bloku a čekali na chybu soupeře. Konečný výsledek 1:6 byl možná trochu krutý, ale fakt, že jsme se dostali mezi nejlepších 16 týmů turnaje, nás nakonec potěšil.

Po zápase jsme na hale sledovali odvetu za finále juniorské extraligy mezi pražskou Spartou a ostravskými Vítkovicemi. Následně jsme se vydali na jídlo a pak na ubytování. Večer jsme měli týmové posezení a v sobotu kolem oběda jsme se vydali zpět na Moravu, bohatší o spoustu zážitků a s plány na zlepšení do budoucna.

Hodnocení trenéra: Do Prahy jsme jeli s mladým týmem složeným z našich vlastních hráčů. Nikdo nečekal, že projdeme skupinou bez prohry, i když jsme se na plný počet bodů hodně nadřeli. Škoda, že zápas s Ostravou byl zbytečný, a nemá smysl se k soupeři ani vyjadřovat. Sport je krásný, a cílem by mělo být vždy vyhrát a podat nejlepší výkon. Zápas s Tatranem ve čtvrtfinále byla sladká tečka za turnajem. Kluci si zahráli proti hráčům, kteří v mužské superlize získali treble a mnoho z nich je členem juniorské reprezentace. Myslím si, že jsme stylem hry a přístupem k zápasu slušně reprezentovali naše malé městečko z Moravy. Doufám, že se na tak velký turnaj brzy vrátíme.